Proč jsem blokovala pochod "Hnutí pro život"

 

 

Byly jsme součástí, protože práva nejsou samozřejmá. Protože svoboda rozhodovat o vlastním těle se nebrání sama.  Protože každý hlas a každá přítomnost se počítá.

Dívám se do starých blankytně modrých očí. Nemrkají.
Strnulá laskavost, která dokáže říct ty nejkrutější věci – protože už k jejímu srdci nic nedoléhá. Pomáháme, nesoudíme.

Ptá se mě, proti čemu protestuju.
První překvapení: nejde o protest proti něčemu, ale za něco.
Za právo na interrupci v Ústavě.

„A víte, že tím přicházíte o život věčný?“
„Ne, já si to nemyslím.“

Druhé překvapení. Moje odpověď ji zaskočí. Nečeká, že věřící může stát na straně práva rozhodovat o vlastním těle.

„Zabíjíte život v těle matky!“

„A kolik matek zemřelo, protože byly donuceny donosit mrtvé plody? To vám líto není?“
Třetí překvapení. Neví, co odpovědět.
Kamarádka ji raději odvádí k průvodu.

Nemám sílu zapojit se víc.
Je to moje první zkušenost.
Sbírám sílu od druhých – a je to tak v pořádku.

Je nás tu spousta. Stovky, možná tisíce.
Kaprova ulice je plná lidí, kteří věří ve svobodu a důstojnost.

Obdiv patří všem, kteří aktivně blokovali v sedě, a hlavně těm, kdo byli zadrženi policií.
Tohle není bránění svobodě projevu.
Tohle je odpor proti propagandě, která pod rouškou víry nahlodává demokracii.

Je smutné, že arcibiskup dává přednost takové akci před pohřbem papeže.
A je to bohužel všeříkající.

Klobouk dolů za celou organizaci pod hlavičkou Pra
ha je feministická! 
Perfektní příprava, informace, podpora, akce.

Kdyby takhle efektivně fungovala naše politická reprezentace, byl by tu ráj na zemi... 

Za fotku patří dík  Matoušovi Adamů