Příspěvky

Proč jsem blokovala pochod "Hnutí pro život"

Obrázek
    Byly jsme součástí, protože práva nejsou samozřejmá. Protože svoboda rozhodovat o vlastním těle se nebrání sama.  Protože každý hlas a každá přítomnost se počítá. Dívám se do starých blankytně modrých očí. Nemrkají. Strnulá laskavost, která dokáže říct ty nejkrutější věci – protože už k jejímu srdci nic nedoléhá. P omáháme, nesoudíme. Ptá se mě, proti čemu protestuju. První překvapení: nejde o protest proti něčemu, ale za něco. Za právo na interrupci v Ústavě. „A víte, že tím přicházíte o život věčný?“ „Ne, já si to nemyslím.“ Druhé překvapení. Moje odpověď ji zaskočí. Nečeká, že věřící může stát na straně práva rozhodovat o vlastním těle. „Zabíjíte život v těle matky!“ „A kolik matek zemřelo, protože byly donuceny donosit mrtvé plody? To vám líto není?“ Třetí překvapení. Neví, co odpovědět. Kamarádka ji raději odvádí k průvodu. Nemám sílu zapojit se víc. Je to moje první zkušenost. Sbírám sílu od druhých – a je to tak v pořádku. Je nás tu spousta. Stovky, možná tisíc...

Nedejme Nedej se!

Obrázek
Jednu z letošních Cen Josefa Vavrouška, nejvýznamnějšího českého ocenění za aktivity v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje, si ze slavnostního vyhlášení vítězů v Senátu odnesl Pavel Bezouška. Konkrétně šlo o ocenění za „dlouhodobý přínos“. Zatímco v dalších kategoriích měli možná někteří přítomní úplně jiné favority, než které nakonec vybrala porota, na zásluhách dramaturga, přírodovědce a novináře Bezoušky se shodli snad všichni. Už třicet let pro Českou televizi připravuje pořad Nedej se!, který systematicky pokrývá případy, kdy soukromý byznys nebo politické záměry ohrožují naše životní prostředí a zdraví obyvatel. Dává slovo těm, kdo nemají k ruce úřednický aparát, zručné píáristy ani všehoschopné advokáty, zkrátka staví se na stranu obyčejných lidí, kteří by jinak marně hájili svá práva. Ilustrativní je v tomto ohledu nejnovější díl. Nedaleko Prahy, v údolí přírodního parku Hřebeny, plánuje firma Matshark vykácet les o ploše sedmi fotbalových hřišť, vz...

Láska k řádu, touha po divočině. Vztah české veřejnosti k lesu

Obrázek
  Klimatická krize i kůrovcová kalamita proměňují vztah české veřejnosti k dosavadní podobě lesnického hospodaření. Stále více odborníků i laiků si uvědomuje, že se lesnictví neobejde bez důrazu na ekologický, ale i sociální aspekt. Současná neutěšená situace snad může být příležitostí ke změně. Montovnou je Česko i v lesnictví. Foto Marta Martinová Co vlastně očekává česká veřejnost od lesa? Vnímá ho spíš jako místo mentálního odpočinku a pohybu na čerstvém vzduchu, jako hráz před změnou klimatu, jako prostor metafyzického kontaktu s matkou přírodou, anebo jen jako plantáž na dřevo? Na skutečnost, že víme daleko víc o tom, jak naše lesy vypadají, než proč jsou právě takové, jaké jsou, upozorňoval v brožuře Jak se do lesa volá… (2018) etnolog Jiří Woitsch. Činil tak ještě před vrcholem několikaletého sucha, které nemá v tuzemskýc...